Již od doby vypuštění prvních špionážních družic bylo satelitní sledování jednou z obav velké části populace. Ta se díky stále se zlepšujícím technologiím jen stupňovala. Koneckonců, dnes mají družice kamery tak silné, že jsou schopny zabrat i tvář zobrazenou na bankovce, ležící na chodníku. Avšak nabízí se otázka: je tato obava oprávněná?
Zčásti jistě ano. Koneckonců, všechny moderní chytré mobilní telefony v sobě mají zabudovaný vysílač polohy. Právě díky němu je možné používat nejrůznější navigace a aplikace, u kterých je nutné znát polohu uživatele, jako například hra Pokémon Go.
Avšak sledování tak, jak si jej většina lidí představuje, tedy za pomoci kamer, naráží na spoustu problémů, díky kterým je pro tento účel nepoužitelné.
Jednou z prvních věcí, které kamerám brání ve sledování konkrétního člověka, je oblačnost. Asi každý z nás ví, že téměř nikde na světě není oblast, kde by se nikdy nevyskytovaly mraky. A přes ty běžná kamera nepronikne. Jistě, lze použít například termokameru, avšak jak odlišíte tepelnou stopu sledované osoby od těch ostatních, zvlášť pokud se bude zdržovat na místě, kde je mnoho lidí blízko u sebe, jako například koncerty či jiné akce?
A i když bude slunečno, stále není vyhráno. Jsou zde totiž ještě budovy. A kamera, která by dokázala vidět skrz několik pater, zatím stále neexistuje. Pokud jde o tepelný obraz, zde narazíme na stejný problém uvedený výše.
Dnešní sledování tedy probíhá právě díky vysílačům a technologii GPS. Díky tomu, že ji najdeme dnes prakticky v každém mobilním telefonu, lze tak polohu cílové osoby sledovat poměrně snadno. Avšak i zde narazíme na několik háčků. Tím hlavním je, že nemůžeme vědět, zda osoba, která telefon drží, je skutečně ta, kterou chceme sledovat. Třeba jej někomu půjčila, nebo jej zapomněla nebo nechala doma.
Pokud se tedy chcete vyhnout tomu, aby vás někdo sledoval pomocí satelitů, pak se jednoduše držte pod střechou, a nezáleží na tom, zda to bude střecha domu či les, mobilní telefon nechte doma a nepoužívejte auto.