Blog

Soukromé podnikání může být potěšením. To ale jedině v případě, že se jím člověk přinejmenším uživí a v lepším případě si na něm namastí kapsu. Jistě, peníze tu taky nejsou všechno, ale přesto jsou tím zpravidla nejdůležitějším, proč se člověk na dráhu soukromníka vydává.
A co si má někdo takový počít ve chvíli, kdy očekával tučné zisky, jenže namísto nich přišly problémy, které se staly pro dotyčného nezvladatelnými?
V takových okamžicích nejednou nezbývá jiná možnost, než si někde půjčit peníze, do firmy je investovat a pořádně zabrat, aby se vše vrátilo do normálu http://www.osvobodse.cz/blog/od-nejnovejsiho/121-jak-se-vratit-do-normalu-kdyz-je-mi-pod-psa a bylo z čeho splácet.
Jenže vzít si půjčku není žádná legrace. Zde je nejdříve potřeba přesvědčit nějakou tu finanční instituci, aby se vůbec uvolila nějaké ty finance poskytnout. A to znamená prokázat například dostatečně vysoké příjmy, dobře vypadající daňové přiznání, čisté registry dlužníků a podobně. Protože jenom důvěryhodný žadatel zaboduje.
Tak to platí především v bankách. A když podnikatel takovou banku přesvědčit nedokáže? Když nemůže splnit všechno, co je tam od něj očekáváno? Pak přichází na řadu nebankovní společnosti.
Získat od nebankovního sektoru půjčku jménem nebankovní hypotéka bez registru není pro leckoho překvapivě ničím složitým. Tento typ půjčky je totiž jako dělaný i pro ty, kdo mají velké obtíže. Aby zde někdo peníze dostal, musí mít pouze nemovitost, kterou by po dobu trvání půjčky ručil za její splácení, musí mít z čeho splácet a nic víc. Nad vším ostatním se tu vesměs nikdo moc nepozastavuje, nic dalšího tu nemusí zhatit žadatelovy naděje. A podnikatel si tu tak může snadno přijít i na učiněnou hromadu peněz, a to i tehdy, když ho kdejaká banka považuje za nevyhovujícího.
A proto lze vřele doporučit tuto volbu i vám. Pokud jste podnikateli, kteří už nevědí, kudy kam. Pokud si vyberete toto řešení, bude vám přáno.

Každému se může přihodit ta nemilá příhoda, že mu dojdou peníze. Pokud mu dojdou dejme tomu po velkém nákupu a musí si dojít vybrat z účtu další, není na tom nic tak hrozného. Jenže co když mu dojdou v tom smyslu, že mu úplně dojdou, že už žádné nemá a v dohledné době ani mít nebude?
Pokud se člověk ocitne v té posledně popsané situaci, tedy nemá žádné nebo skoro žádné peníze k dispozici a třeba dokonce oplývá dluhy, je to zlé. Protože účty a všelijaké nezbytnosti je třeba platit bez ohledu na to, má-li na ně dotyčný finance nebo ne, z neplatičství nikdy nic dobrého nevzešlo. Ale když není čím platit?
Pak často nezbývá jiná volba než půjčka. Tedy získání financí z cizích zdrojů, jimiž se vyřeší aktuální problémy a pak se to postupně splatí z příjmů, jež získá člověk v budoucnu.
Což je sice teoreticky docela prosté a lákavé, jenže realita bývá nejednou jiná. Pokud má totiž člověk finanční trable, nemá vůbec žádnou jistotu, že tolik potřebnou půjčku získá. Může klidně i po celé dlouhé dny chodit od banky k bance, a všude ho odmítnou. Protože je běžné, že poskytovatelé půjček chtějí záruky, že se jim jejich jmění vrátí, a proto jen tak někomu bez koruny v kapse svůj majetek nesvěří.
A nejpozději v této chvíli přijde k duhu americká hypotéka nebankovní Americka-nebankovni-hypoteka.cz. Půjčka, jež se od ostatních nabídek liší tím, že ji získají i zdánlivě ‚ztracené případy‘. Zde totiž stačí dát nebankovní společnosti do zástavy za takto půjčené finance nemovitost a rázem odpadá potřeba žadatele nějak mimořádně prověřovat a klást si přemrštěné požadavky týkající se žadatelova majetku, čistoty https://www.pronaladu.cz/7-vychodnich-pravidel-cistoty/ registrů dlužníků a podobně.
Tady stačí mít nemovitost a příjmy postačující ke splácení a je to. Kdo toto nabízí, může si zažádat jednoduše přes internet a peníze dostane tak rychle, že by si to možná ani ve snu takové nepředstavoval.
A i v dalších ohledech je tato půjčka skvělá. Přesvědčte se sami, pokud mi snad nevěříte.

Víno je a vždy bylo velice oblíbeným nápojem. V současnosti máme na regálech obchodů a vinoték na výběr různá vína různé kvality i ceny prakticky z celého světa. Takže to své oblíbené si může vychutnat každý z nás. Hodnocením vín se v dnešní době zabývá mnoho lidí. Jak by ovšem dnešním profesionálním i amatérským degustátorům chutnalo víno našich předků? Víno z dávné minulosti? Třeba takové, které pili lidé již v době 8 tisíc let před Kristem, kam dle odborníků jeho historie sahá? Bylo by shledáno chutným a kvalitním i z dnešního pohledu? To je otázka! A jak ho tenkrát dávní vinaři vyráběli, jaké do něj přidávali ingredience, jakým způsobem ho konzervovali a skladovali?

Prastaré receptury

O víně můžeme číst v Bibli, ale i jiných starých písemných pramenech. Ale i jinde. V některých starověkých chrámech jsou receptury na vína napsány přímo na zdech. Například v Egyptě (Edfu a Philae). Dozvídáme se z nich, že do vín tenkrát přidávali mátu, citronovou trávu, skořici, různé pryskyřice nebo třeba čajovníkovec (rooibos). I přesto, alespoň dle dnešních odborníků, prý moc lahodně nechutnala. Například v Bibli je uvedeno, že jedno víno v „závěru“ chutná jak zmijí uštknutí!

Různá kvalita a různé příměsi

Jako je tomu dnes, tak i ve starověku rozdělovali vína podle kvality. Kvalitnější, jakostní, určená pro vyšší vládnoucí vrstvy. A pak ta druhořadá pro ostatní. Ta byla vyráběna ředěním moštů nebo ze zbytků po lisování. Starověcí vinaři připravovali také hodně sladká rozinková vína lisovaná z usušených hroznů. Tento nápoj byl dost hustý a lepkavý. Než se provedla fermentace, směs ještě vařili. Svou konzistencí víno příliš nepřipomínal, spíš sladkou kaši. Před podáváním do tohoto vína přidávali ještě sušené ovoce a med. Není divu, že se muselo ředit vodou. Někdy ovšem údajně slanou mořskou! Do některých vín přidávali bylinky, aby bylo zdravější. Třeba šalvěj, tymián, kmín, mátu, mandragoru nebo aloe. Zkrátka většina tehdejších vín by nám dnes pravděpodobně vůbec nechutnala!

Zvláštní konzervanty

Tenkrát používané konzervační látky a postupy se od těch dnešních také dost lišily. Víno bylo skladováno tak, že k němu měl přístup vzduch. A tím pádem též nežádoucí bakterie, kvasinky a plísně. Rychle se kazilo. Sudy konzervovali sírou a amfory sádrou. Ke konzervaci vín používali vinaři pryskyřice z borovic a jedlí, různé rostlinné výluhy, ale i popel, mramorový prach, pepř a sůl!

Řidiči velmi často vnímají cyklisty jako neplnohodnotné účastníky dopravního provozu. Mezi sebou se vzájemně nerespektují a to vede ke kolizím, které by se vůbec nemusely stát. Stačilo by pouze trochu ohleduplnosti.
Jakých chyb se v provozu dopouští řidiči?

• Nesignalizují při odbočování.
• Nekontrolují si zrcátko předtím, než vystoupí z vozidla.
• Nedodržují bezpečnou vzdálenost při předjíždění.
• Úmyslně vytlačují cyklisty z vozovky.

Jakých chyb se naopak dopouští cyklisté?

• Často je vidíme bez helmy, reflexní vesty, příp. jiných reflexních doplňků.
• Nejsou dostatečně osvětleni, zadní světlo tak pro jistotu nemá většina z nich.
• Jezdí po silnici tam, kde mají rovnou vedle vozovky vybudovanou stezku pro kola. Zároveň by si měli uvědomit, na jakou silnici mohou vjet a kde už je to nebezpečné.
• Za žádných okolností by nikdy neměli jezdit pod vlivem alkoholu, nejsou tak nebezpeční jenom sami sobě či ostatním motoristům, ale i chodcům.
• Dopravní předpisy by měli dodržovat stejně jako by seděli za volantem. Často se např. stane, že vidíme cyklistu, který jede na červenou.

Zákon o dodržování bezpečné vzdálenosti, tak jak je tomu v jiných zemích, u nás zatím žádnou konkrétní vzdálenost nestanovuje. Cyklista se třeba v rychlosti musí vyhnout nějaké překážce na vozovce a s tím už bezohledný řidič nepočítá. Podle toho, co který řidič považuje za bezpečné, můžeme většinou spolehlivě poznat, jestli sám jezdí na kole nebo ne.
Velmi často také řidič cyklistu prostě jen nevidí, pokud se mu dostane do mrtvého bodu. Proto by i ten měl umět předvídat.
Škoda spustila novou kampaň We Love Cycling, kde se můžete dozvědět spoustu přínosných informací nejen o bezpečnosti. Najdete zde také spoustu zajímavých článků, rady a tipy.
Ať už sedíte za volantem nebo jedete na kole, vždy je třeba si uvědomit, že nejste na vozovce sami, a že každý se chce hlavně bezpečně dopravit tam, kam potřebuje.

V březnu 2011 byl Craig Lewis, 55letý muž trpící amyloidózou (autoimunní onemocnění, při kterém se vám plní orgány lepivými proteiny, což vede k selhání srdce, ledvin a jater), přijat do Texas Heart Institute. Bez lékařské pomoci by pravděpodobně do několika dnů zemřel.

Naštěstí se zde našli Dr. Billy Cohn a Dr. Bud Frazier, kteří už dříve testovali zařízení zvané „continuous flow device“ na kravách. Díky tomuto zařízení byla zvířata schopna žít i bez srdce. Jedná se o dvě „pumpy“ či „turbíny“, díky nimž krev v těle cirkuluje neustále, což má za následek, že zvíře (či později i člověk) nemá žádný hmatatelný puls a při připojení na přístroj EKG by se nenaměřil žádný puls a výsledkem by byla rovná čára. Podle všech způsobů měření, jakými se zjišťuje stav pacienta, tedy nežije. A přes to byla zvířata v jinak naprostém pořádku. Normálně jedla, byla šťastná, zdravá.
Během operace pana Lewise se doktoři rozhodli implantovat zařízení namísto jeho srdce. Celý proces netrval ani 48 hodin a stal se velkým úspěchem. Craig Lewis se tak stal prvním člověkem s touto technologií. „Poslouchala jsem,“ sdělila jeho manželka, „byl to hukot, což bylo úžasné.“ Přiznala, že věděla, že šlo o riskantní zákrok, ale on chtěl žít a oni ho nechtěli nechat jít. Ovšem jeho játra a ledviny takové štěstí neměly a brzy začaly selhávat. Proto jeho rodina po několika měsících požádala doktory o odpojení přístroje, aby mohl zemřít lidsky. „Nikdy nevíte, kolik máte času, ale stálo to za to,“ svěřila se paní Lewisová.

Dr. Cohn věnoval velkou část svého života objevům a vynálezům, jenž podporují funkce srdce. Jeho nejproslulejším vynálezem je LVADs (Left Ventricular Assist Device). S Dr. Frazierem se spojil za účelem nového objevu využívajícího LVADs k nahrazení funkcí pravé a levé komory srdce a to, jak je již zmíněno výše, úspěšně. Dr. Cohn vysvětlil, že problém s existujícími umělými srdci je, že aby pracovaly stejně jako lidské srdce, musí tlouct 100 000krát denně, 35 milionkrát ročně, takže se lehce opotřebí.

Existuje mnoho bytů s akvárii a také mnoho akvárií špatně založených, kde se rybám nedaří a bytový prvek, který měl být zdrojem radosti i obdivu, je tvořen kalnou vodou a skly zarostlými rozličnými druhy řas.

Pokud chcete mít doma akvárium s čirou vodou a spokojeně plovoucími rybami, je potřeba dodržet několik zásad:
a)       Nádrž musí mít nejméně šedesát litrů, v menším objemu se nevytvoří funkční biotop.
b)      Akvárium neumísťujte naproti oknu, ideální je roh místnosti a umělé osvětlení.
c)       Nikdy, ale opravdu nikdy, nepoužívejte kulatou vodní nádrž.
d)      Nebuďte zbrklí. Platí, že trpělivost přináší krásu.
e)      Obezřetně volte druh chovaných ryb.
Většina akvaristů, kteří se své zálibě věnují mnoho let, si nádrž vyrábí sama. Na trhu je velký výběr lepidel a samotná skla uřízne a zabrousí každý sklenář.  Kdo není ovšem zručným kutilem, bude muset připlatit a koupit si nádrž již vyrobenou. Nejlevnější akvária o objemu sedmdesát litrů stojí okolo patnácti set korun. Vždy platí, že čím větší nádrž, tím více druhů ryb můžete chovat.
Než začnete akvárium instalovat, nezapomeňte zvolit dostatečně pevný podstavec. Rozhodně nepočítejte s tím, že stolitrové akvárium můžete dát například na komodu z laminátu. Ideální je na míru vyrobený nosný kovový rám s nohami.
Mnoho začínajících akvaristů dělá začátečnickou chybu v tom, že vezme nádrž, napustí ji vodou a hned do ní dají akvarijní rybky. Ty většinou šokem uhynou. Je potřeba stále myslet na to, že jde o kousek živé přírody. Aby akvarijní rybky prosperovaly, je nutno jim vytvořit prostředí, které je alespoň přibližně stejně, jako prostředí jejich domoviny.
 
Časový postup zakládání akvária:
1. den  – Skleněnou nádrž nejprve vypláchneme a omyjeme od nečistot, rozhodně nepoužíváme saponáty. Na dno nádrže nasypeme pečlivě propraný říční či křemičitý písek.  Po té ji za pomocí hadice nebo kbelíků opatrně napustíme vodou tak, aby hladina byla asi dvacet centimetrů pod hranou nádrže. V tomto stavu ponecháme nádrž tři dny.
4. den – Pomocí hadičky opatrně odsajeme kal z rozvířeného písku, který se usadil na dně. Do písku zasadíme vodní rostliny. Ideální je koupit rostliny předpěstované v košíčcích a s těmito košíčky je umístit na dno. Zabráníme tím podrývání kořenů od některých druhů ryb. Druhů rostlin je obrovský výběr, mezi nejoblíbenější patří např. Alternanthera Splendida či  Egeria densa. Do nádrže můžeme také nainstalovat okrasné i vzduchové kameny a především topítko a filtr. Topítko je důležité pro zajištění stálé nekolísavé teploty, filtr zase udržuje vodu bez mechanických nečistot. Do vody také nasypeme sůl bez jódu či fluoru. Není podstatné, jestli půjde o mořskou či kamennou sůl. Na sto litrů vody dáme dvě polévkové lžíce soli. Sůl pomáhá v akváriu vytvořit přirozený biotop, zároveň funguje jako stálá desinfekce proti některým mikroorganismům. V tomto stavu necháme akvárium týden.
11. den – Akvárium je připraveno na své první obyvatele. Ideální je koupit první chovatelský základ u akvaristů, kteří rádi doporučí, s kterými druhy začít, jaké ryby nesmějí být ve společné nádrži apod. Ryby, které si domů donesete ve speciálním igelitovém sáčku bez rohů, nedávejte hned do akvária, ale v sáčku položte na jeho hladinu. Teplota vody v sáčku se pomalu vyrovná s teplotou vody v nádrži a přinesené ryby nebudou mít teplotní šok. Asi po půl hodině můžete ryby pomalu „přelít“ do nádrže.
Akvaristika vyžaduje jistou dávku trpělivosti, dodržování čistoty v nádrži, odsávání kalů ze dna, jednou za čas výměnu jedné třetiny vody a samozřejmě krmení kvalitním krmením.
Potrava akvarijních ryb:
·         Perloočky (vodní blechy, kupují se většinou mražené, ale můžete si je v létě „namávat“ v každém rybníce)
·         Nítěnky (ideální živé, doma musíte uchovávat pod kapající vodou)
·         Patentky (larvy pakomára, mražené)
·         Artemie (pro vylíhlý potěr)
·         Spařené kopřivy (pro některé druhy ryb, například rodu Ancistrus)
·         Různé druhy sušených krmiv (jako doplňkové krmivo)

Vzhled, velikost a cena

Nejprve začneme touto dost podstatnou věcí, i když si na vzhledu někdo moc nepotrpí. Ovšem budeme se na něj koukat při každé manipulaci, takže určitě stojí za to si daný výrobek nejprve pořádně prohlédnou a osahat si ho. Barva i vzhled je potom už na každém jednotlivém uživateli zvlášť. Nenechávejte se ale zbytečně ovlivňovat současnými trendy, pokud se Vám zkrátka nelíbí. Velikost volte podle svých potřeb.

Dnes se standardně prodávají desetipalcové displeje, ale to se někomu může znát příliš, a proto je dobré zvolit úhlopříčku podle svých předností. Dalším důležitým parametrem je cena. Pokud tablet užíváte jen příležitostně k práci s málo náročnými programy nebo aplikacemi je zbytečné zbytečně utrácet. Ovšem pokud jste druhý náročný typ, tak si naopak za dobrý výrobek připlaťte. Jen si dávejte pozor, jestli platíte cenu nebo kvalitu výrobku.

Hardware

První technický parametr, jenž si zmíníme je rozlišení displeje a jeho barevnost. Koukáním do pěkné kvality obrazovky je mnohem příjemnější než displej bez vraných barev jen s málo pixely. Určitě si před koupí zjistěte kapacitu baterie, protože je důležité, aby tablet vydržel delší dobu bez neustálého nabíjení. Hlavním mozkem celého tabletu je procesor. Ten posuzujeme jader a frekvence. Běžně se už prodávají čtyřjádrové procesory se slušným výkonem i v nižších kategoriích. Také by nefungoval bez operačního systému. Osobně je na každém, co si zvolí, ale já preferuji android nad 7.0. Také je dobré zjisti velikost operační paměti RAM. Běžnému uživateli, který nehraje moc náročné hry postačí i 2 GB. Druhá paměť úložiště by měla být dostatečně také velká, ale dá se rozšířit SD kartou. U výrobku je udávaná většinou i hmotnost, ale pokud si nebudete kupovat nějaké ultra lehké zařízení, tak je to nepodstatný údaj. Některé tablety dokáží vyfotit i slušné foto, ale málokdo fotí tabletem, když má mobil. Kdybyste si s něčím nevěděli rady, tak Vám určitě v dobrém obchodě poradí.

Lískové oříšky Naklíčeno.cz jsou jedny z nejrozšířenějších oříšků vůbec. Na tomto faktu má jistě svůj podíl i to, že jsou součástí oblíbené čokoládové pomazánky, po níž šílí snad každé dítě a puberťák, jíž není samozřejmě nic jiného než Nutella. Nezmínit nemůžeme ani chutné karamelové bonbóny Toffifee. Jistě ale tušíte, že v tomto podání nedodávají našemu tělu tolik, jako v běžné formě. Bohužel jsou také velice často potravinou, na niž je velká spousta osob alergická, což je k jejich pozitivním účinkům na naše zdraví velká škoda.
Jako všechny oříšky jsou i ty lískové skvělým zdrojem dobrých tuků a energie. Příznivě působí na náš mozek, jemuž lidově řečeno, pomáhá roztáčet kolečka, zároveň podporuje paměť a představují prevenci před vznikem Alzheimerovy choroby. Jakými zbraněmi ale disponují v porovnání s jinými druhy oříšků? V porovnání s královnami oříšků, jimiž jsou označovány mandle, jsou pro lidské tělo mnohem lépe stravitelnější. Ještě lépe tomu je jsou-li lískové oříšky lehce opražené nebo přes noc namočené ve vodě. Další výhodou před ostatními je, že jsou zcela bezlepkové a napomáhají posilovat kosti a zuby, za což vděčíme vysoké přítomnosti vápníku. Dopřávat by si je měli hlavně diabetici, díky obsahu polyfenolových sloučenin, jež disponují antidiabetickými vlastnostmi.
Velice zajímavou funkcí je prevence proti vzniku rakoviny, jež se zbývala již celá řada vědeckých studií, které jednoznačně tento fakt potvrzují. Velice prospěšný vliv se prokazuje především u rakoviny prostaty u mužů. Bylo zjištěno, že muži, kteří si dlouhodobě a pravidelně tyto oříšky dopřávali, trpěli mnohem méně tímto typem rakoviny. Tento fakt by mohl být jednoduše vyvrácen tvrzením, že vliv nemusely mít lískové oříšky, ale vrozené predispozice. Studie se tedy zaměřila i na konzumaci u osob, jež již rakovinou trpěly. Ukázalo se, že se jejich stav výrazně zlepšil, a to až o několik desítek procent. Výborné výsledky také projevily při ledvinových kamenech.
Lískové oříšky si samozřejmě můžete dopřávat čistě v přírodní podobě, pražené, v podobě pasty nebo oleje, na který ovšem moc často nenarazíte, protože má velice krátkou dobu spotřeby.

Draci i jednorožci se objevují v mnoha mýtech, legendách i pohádkách. Patří k těm nejznámějším mytologickým postavám a jsou zobrazováni už ve starověku. Kdysi je lidé považovali za stejně reálné jako například medvědy či vlky. K tomu ale potřebovali důkazy o jejich existenci. O jaké se jednalo?
 
V první řadě si musíme uvědomit, že cestování ve středověku nebylo tak jednoduché jako dnes. Výpravy například do Afriky nebo do východní Asie podnikalo jen několik málo odvážlivců. A právě od nich přišly první zprávy o těchto stvořeních.
 
Tito badatelé totiž obvykle neměli přírodovědné vzdělání a navíc zvíře obvykle zvládli zahlédnout pouze letmo, jak se mihlo mezi stromy. Neměli tedy přesnou představu, jak vypadá. A přírodovědci byli zase závislí na popisech cestovatelů. Proto pro ně byl například drak stejně reálný jako lev. U obojího se museli spoléhat na informace, které dostali, aniž by se sami mohli vypravit a zvíře vidět.
 
Ve vzácných případech byly samozřejmě jako důkazní materiál dovezeny i různé trofeje. U jednorožců to byl často roh (který, jak se později ukázalo, patřil obvykle antilopě), u draků kůže či rovnou hlava. Slavná je u nás krokodýlí kůže, která donedávna visela v Brně.
 
Jaká zvířata to tedy cestovatelé a dobrodruzi viděli? V případě jednorožců to byly právě gazely či antilopy, v případě draků to byli dlouzí hadi. Zajímavé je, že v původních nákresech a představách draci křídla neměli. Byli to skutečně pouze létající hadi. Později jim byly dodány nohy a až později křídla (neboť, dle představ učenců, jak by bez nich mohl létat). Ta byla nejprve pernatá a draci celkově v té době měli poměrně ptačí vzhled. Měli dvě nohy, ruce byly přeměněny právě v křídla. K proměně v dnešní šupinaté plazy se čtyřmi nohami a s blanitými křídly došlo až ke konci středověku.
 
Dnes samozřejmě víme, že žádné takové zvíře nikdy žít nemohlo. Divocí koně se vzhledem od těch domestikovaných dost liší, stačí se podívat na koně Převalského. Navíc bílá barva je poměrně nevýhodná, samozřejmě s výjimkou arktických oblastí, kde je po značnou část roku sníh. Proto ho lze bez obav zařadit do říše mýtů
 
Pokud jde o draky, tak ti, jak si je představujeme dnes, skutečně existovat nemohou. Vzhledem k jejich velikosti by museli mít obrovská křídla, aby se mohli vůbec vznést. A jelikož je létání energeticky velmi náročné, potřebovali by prakticky neustále potravu. Pokud však vezmeme za základ původní představu, tedy dlouhého hada, který se snáší ze stromů a svou kořist obtočí ocasem a udusí ji, pak tento popis celkem odpovídá dnešním škrtičům. Je tedy pravděpodobné, že právě oni byli vzati za základ dračích pověstí.
 
Ať tak či tak, díky dnešní vědě víme naprosto jistě, že žádný drak ani jednorožec tak, jak ho máme nyní v představách, existovat nemůže a nikdy neexistoval. Na druhou stranu svět je plný úžasných zvířat, která ač skutečná, si zaslouží naši pozornost a ochranu.

Cílem studie, kterou provedla Dr. Marieke Dewitte z Katedry klinické psychologie University of Maastricht, bylo zjistit rozdíly ve zjevných a nevyjádřených odpovědích mužů a žen na sexuální podněty. Výsledky experimentu potvrdily, že romantické filmy ovlivňuje muže úplně jiným způsobem než ženy, a co víc, může snížit úroveň libida u mužů. Poté, co sledovali aféru, muži vyjádřili mnohem nižší úroveň sexuálního vzrušení než po sledování silných sexuálních scén. Reakce byla u žen opačná. Ukázalo se, že jsou podvědomě mnohem více náchylné k sexuální aktivitě pod vlivem romantických podnětů a pod vlivem přímých erotických scén cítí mnohem méně touhy než muži.

Je to proto, že muži na rozdíl od žen potřebují jasné vizuální podněty, aby zvýšili svou sexuální touhu.  Tento rozdíl je způsoben vývojem genderových rolí. Pro ženy má kontext, ve kterém dochází k sexuální stimulaci, klíčový význam. Sexualita ženy do značné míry závisí na vztahu mezi ní a jejím partnerem. Ženy jsou také mnohem náchylnější k sexuální fantazii, kterou lze spustit pouhým sledováním scén romantické povahy. V případě pornografických filmů bude větší vzrušení mezi ženami pravděpodobně vyvolávat poutavější a více orientované scény.

Dr. Marieke Dewitte zdůrazňuje, že ve své studii použila pouze subjektivní sebehodnocení stupně touhy a nepřímých reakcí, které mohou naznačovat touhu v celkové fyzické i duševní pohodě.  Je však třeba si uvědomit, že sexuální vzrušení a touha jsou složité jevy, které zažíváme a které vyjadřujeme mnoha různými způsoby. Proto by měly být analyzovány pomocí mnoha (psychologických i fyziologických) faktorů. Do studie bylo zapojeno 86 mužů a 78 žen středního věku ve věku 21 let, přičemž více než 66 % žen a 61 % mužů bylo při účasti v experimentu ve stabilních vztazích. Jako podněty byly použity fragmenty tří filmových žánrů: erotické, romantické a neutrální.